Pivní test

Pivo. Neoficiální český národní nápoj, svými pijáky také někdy s láskou nazývaný tekuté zlato. Avšak není všechno zlato, co se třpytí a ne vždy značka „České pivo“ nutně znamená kvalitu. Jistě, máme zde velký výběr dobrých značek našeho lahodného moku, co ale chudák student, jehož děravá kapsa mu zkrátka nedovolí sáhnout po Plzni nebo Svijanech? Může si i on dopřát dobré pivo, aniž by musel ze své peněženky vysypat příliš mnoho své drahocenné měny? Platí i pro levná piva to samé jako pro jejich dražší brášky? Nu, to brzy zjistíme.

Vzhledem k tomu, že suverénně nejpřístupnějším zdrojem levného piva jsou supermarkety, musí zákonitě začít naše cesta za poznáním v jednom z nich. Tento konkrétní pyšně nese název Albert a v jeho regálech jsem objevil zajímavou lahvinku s názvem Bertold na etiketě a číslovkou 5.90,- na cenovce. Šup s ní do košíku. Druhý vzorek, který našel své místo v mém nákupu byl o tři koruny dražší Primus. Bohužel, všechna ostatní piva se cenově nacházela za hranicí deseti korun, kterou jsem si pro status levného piva stanovil, a žádnou další lahev jsem si tak z obchodu neodnesl. Pravda, v regálu sice stál ještě Kozel za stejnou cenu jako Primus, jenže ten byl zrovna v akci a na ty se student spoléhat nemůže.

Bertold

Co se vůně týče, nemá se Bertík za co stydět, rozhodně je jako pivo cítit. Jenže ošálit nos je to nejsnadnější a u piva ta vůně stejně zas tolik důležitá není, tu přenechejme pánům vinařům. Nás přeci zajímá především chuť. První okamžiky byly nadějné, člověk na jazyku cítil typický jemný nástup, po kterém obvykle následuje hořkost a další chutě, specifické pro tu kterou značku. Až na to, že tady se žádná nedostavila. Musel jsem se znovu ujistit, jestli jsem omylem v Albertu nevzal Sládkovu limonádu od Staropramenu. Bohužel, na stole přede mnou byl opravdu Bertold, světlé výčepní pivo. I když to pivo bych asi měl dát do uvozovek. Jistě, pivo to je, pokud se člověk kouká jen na složení, ale chuťově to s ním moc společného nemá.

Primus

Už po přičichnutí jsem začínal doufat, že rozdíl tří korun může udělat víc, než by jeden čekal. Do Primuse jsem se tedy pouštěl se značně lepší náladou, která ovšem odešla ještě rychleji, než přišla. Po prvním doušku jsem chtě nechtě musel konstatovat, že to žádná sláva není. Ba co hůř, pokud bych měl srovnat s Bertoldem, Primus to prohraje. Chuť ještě mdlejší, hořkost nikde, prostě bída nad bídu.

Jakékoli další experimenty s levným pivem jsem v zájmu zachování dobrého zdraví svých chuťových buněk zavrhl a zařekl jsem se, že odteď už zůstanu věrný svým osvědčeným značkám. Šetřit se bude muset někde jinde.